Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vypalování trávy - 1.4.2011

Vypalujete starou trávu?

Každoročně s příchodem jara se setkáváme se stejným úkazem. Objevuje se na mezích, zahrádkách, sadech a v poslední době i na neobdělávaných polích, zkrátka všude tam, kde rostla tráva a zůstala po ní jen vyschlá stébla a žluté drny. A právě pozůstatky starého travního porostu jsou odklízeny způsobem, který dělá starosti hasičům i ochráncům přírody. Jistě, vzít zápalky a stařinu vypálit je jednodušší a méně namáhavé než poctivě hráběmi celou plochu zbavit starého porostu. Pomáhá k tomu i přežívající názor, že popel z vypáleného trávníku je dobrým hnojivem, přispívajícím k lepšímu růstu nového porostu. Konečně, koho bynapadlo, že tato „metoda“ zahradnické práce může vést k nejtragičtějším koncům… .

Ponechme stranou nesprávné názory a podívejme se blíže, k čemu vede vypalování staré trávy ve skutečnosti. Oheň sice starý porost opravdu zničí, jenže s ním odumírají kořínky nového a přežívá jen odolný plevel. Ohroženy jsou i keře a mladé stromky, u nichž poškození podkorové vrstvy má za následek konec růstu a uhynutí. Pro život v přírodě má nesmírný význam i biologická rovnováha mezi různými druhy hmyzu a drobné zvěře. Jestliže sáhneme k vypalování trávy, narušíme tuto rovnováhu natolik, že trvá řadu let, než se vrátí do původního stavu. Mezitím může dojít k přemnožení škůdců, kteří by v normálních podmínkách nikdy neměli podmínky k překročení obvyklého množství. Ani zajíci, pernatá zvěř a jejich mláďata si nezaslouží smrt v plamenech, zvláště když jejich počty díky měnícím se přírodním podmínkám rok od roku klesají. A domněnka, že popel dobře zahradu pohnojí, také

neobstojí. Jednak zdaleka neobsahuje ty látky, které trávník skutečně potřebuje, jednak spáleným kořínkům nepomůže ani to nejzázračnější hnojivo na světě. O tom, že na vypalování staré trávy doplácí nejen příroda, svědčí následující příklady:

Zaměstnanci jedné stavební firmy, kteří se rozhodli využít této pochybné metody k úklidu části staveniště, podcenili silný vítr a plameny uklidily kromě starého porostu sklad laminátové krytiny a mobilní buňku s kanceláří stavbyvedoucího. Způsobená škoda šla do statisíců.

Zatímco stavbaři vyvázli bez zranění, neměl to štěstí chatař, vypalující trávu na svém pozemku. I zde sehrál svoji roli vítr, navíc však pomohly hořlavé kapaliny. Chataři dopomohly k popáleninám II. stupně a zbavily ho starostí s dokončovacími pracemi na jeho nemovitosti. Ta shořela do základů i s garáží a osobním automobilem.

Starý muž, který vypaloval trávu na mezích za svou zahradou, sice nezpůsobil žádnou vysokou škodu na majetku, podcenil však nebezpečí kouře a přiotrávil se oxidem uhelnatým a následně zůstal v plamenech. Přivolaní hasiči zabránili dalšímu šíření ohně, z plamenů však vyprostili jen ohořelé tělo.

 

A pro ty, které ani tyto příklady nepoučily :

Na vypalování trávy pamatuje zákon o požární ochraně peněžitými pokutami, ale v případě obecného ohrožení nastupuje i trestní zákon a někdy i tresty odnětí svobody.

Domníváme se však, že dříve, než nastoupí zákony, měl by zvítězit zdravý rozum. Zničené přírodní prostředí, ohrožené hodnoty, zdraví a lidské životy jsou příliš velkou daní lidské pohodlnosti.

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA